Před každou povrchovou úpravou dřevěných podlah, jako je například ochranný nátěr parketovým lakem, impregnačním olejem či krycí barvou, a nezáleží při tom, zda se jedná o dřevěné podlahy nově položené nebo o jejich pozdější renovaci, je nutno vždy nejprve povrch zbrousit speciálními stroji, parketovými bruskami.
Při zvažování nejlepšího pracovního postupu při broušení dřevěného povrchu se odborník parketářského řemesla řídí zásadou “tak jemně, jak možno – tak hrubě, jak třeba”. Přitom si plně uvědomuje, že jeho hlavním cílem je dosažení optimální kvality provedeného broušení při současné úspoře pracovních kroků, úspoře spotřeby brusiva a minimálním fyzickém zatížení. Před volbou optimálního pracovního postupu a vlastním broušením mu může výrazně pomoci několik zkoušek broušení s různě volenou hrubostí brusiva v pořadí od nejhrubšího k nejjemnějšímu. Zároveň musí respektovat technologické pokyny a informace výrobce parketových laků, olejů či jiných povrchových nátěrů na požadovaný stupeň zbroušení podkladu.
Parketové brusky
V úvodu jsme zmínili, že k optimálnímu povrchovému opracování, k broušení dřevěných podlah se používají parketové brusky, které můžeme rozdělit na následující typy:
- pásová a válcová parketová bruska k broušení velkých ploch
- okrajová parketová bruska k broušení okrajů, rohů a míst pod topnými tělesy, případně k broušení schodištních stupňů
- jedno- nebo tříkotoučová parketová bruska pro jemné broušení, mezibroušení laku nebo zapracování a polírování parketových olejů
a nanášení čisticích prostředků.
Regulérně používané stroje musí být opatřeny platným kontrolním štítkem výrobce nebo autorizované servisní dílny, který plní prakticky stejnou funkci jako známky potvrzující způsobilost pro bezpečný provoz a povolené hodnoty emisí automobilu. Stroje musí být dokonale seřízeny a v dobrém technickém stavu. Pravidelná prohlídka, kontrola brusky před zahájením každého broušení, stejně jako důkladné vyčištění přístupných mechanických součástí po provedené práci, jsou časově nenáročné a mají přitom nezanedbatelný vliv na chod stroje a konečný výsledek práce, tudíž ve svém důsledku vliv na spokojenost či nespokojenost zákazníka s předanou zakázkou. Vždyť jen taková z laického pohledu banalita, jakou se například může zdát ulpělá drobná nečistota na povrchu pojezdových koleček, má vliv na výsledek obrusu a je jednou z hlavních příčin vzniku vlnek na opracované ploše. Přitom stačí šetrné mechanické odstranění těchto nečistot, které většinou tvoří zbytky “nabaleného” parketového tmelu, zbytky laku či krycích barev nebo nános z přepravy brusky na stavbu.
Vlastník a provozovatel parketových brusek je zodpovědný za dodržování platných pracovních a bezpečnostních předpisů a nařízení pro pracovní prostředí z hlediska povoleného limitu prašnosti a hluku na pracovišti. Od roku 1995 potvrzuje výrobce parketových brusek stroje certifikační značkou “CE”, kterou deklaruje, že výrobek splňuje veškeré relevantní bezpečnostní předpisy zemí Evropské unie. Rovněž uživatel je při práci s bruskou povinen dodržovat předpisy a nařízení vztahující se k bezpečnosti práci s elektrickými stroji. Před prvním použitím stroje je samozřejmostí podrobné seznámení se s návodem na obsluhu a respektování doporučených pracovních postupů.V našem seriálu nechceme suplovat návody pro práci s bruskami, ale budeme se snažit chronologicky popsat pracovní kroky spojené s broušením dřevěných podlah a upozornit na některé faktory, které větší či menší měrou můžou ovlivnit konečný výsledek.
O brusivu
Nedílnou součástí techniky broušení dřevěných podlah je brusný prostředek, neboli, jednoduše řečeno, brusivo. Při výběru vhodného brusiva se vyplatí investovat do kvalitnějšího materiálu, který případnou větší pořizovací investici efektivně vrátí v dokonalejší optice výsledného obrusu. Ta se často projeví teprve až po provedeném lakování či povrchové impregnaci, které po vytvrzení působí jako lupa a zvýrazní každou chybičku v opracování podkladu. Nestejnoměrně obroušená plocha, výše uvedené vlnky, izolované hluboké vrypy či neodstraněné nečistoty vedou k nestejnoměrnému množství naneseného parketového laku či olejové impregnace a tím ke vzniku skvrn, viditelných stop broušení apod. Dnešní náročný zákazník vyžaduje dokonale odvedenou práci a má tendenci reklamovat každou maličkost a žádat kategorickou nápravu, či alespoň finanční kompenzaci. Proto zmiňujeme v úvodu odstavce “efektivní návratnost” pořizovacích nákladů do kvalitních brusných prostředků. To však platí pochopitelně i pro parketové brusky!
Jen kvalitní a vyvážená technologie broušení – technika a brusivo, spolu s pravidelnou údržbou a pravidelným odborným servisem brousicích strojů, řemeslnou zručností, nabytou praxí a dodržováním předpisů bezpečnosti práce přináší oboustranný příznivý efekt, spokojenost zákazníka a spokojenost realizační firmy. Reklamace naproti tomu často vede k jedinému, a to radikálnímu řešení, kterým je v případě parketových laků opětovné celoplošné zbroušení až na surové dřevo na účet řemeslníka – a to vše stojí nejenom peníze, ale i čas a dobré renomé firmy. I zde platí životem mnohokrát potvrzené české úsloví: “Koupíš levně, koupíš draze!”.
Při výběru brusného prostředku se rovněž doporučuje dát přednost brusivu s tzv. sesazeným spojem na sraz, podlepeným tenkou fólií před brusivem, které se ve spoji překrývá. Ideální je sesazený spoj v sinusoidní vlnovce. Zde platí prakticky stejné upozornění, které se vztahovalo na znečištěná kolečka parketových brusek. Znečištěná kolečka, stejně jako brusný pás napojený s překrytím obou konců, můžou způsobit “rázy” v momentě jejich kontaktu s podlahou, které se projeví vytvořením “vlnek” na ploše.
U brusných kotoučů je lépe volit kotouče se suchým zipem než kotouče na mechanické upínaní upínacím šroubem. Opotřebované brusivo je nutné včas vyměnit za nové. V případě snahy o prodloužení životnosti opotřebovaného a tupého brusiva tím, že je na něj vyvíjen dodatečný přítlak, vzniká velké nebezpečí vzniku stop po spálení ve dřevě. Rovněž častý nešvar, nasazení několika brusných kotoučů na sebe u okrajových brusek ve snaze usnadnit si a urychlit výměnu, nevede k dobrému cíli. V tomto případě jen změníme optimální úhel ramene brusky, a tím i snížíme kvalitu broušení a zároveň výrazně snížíme efekt odsávání brusného prachu, který namísto aby byl odváděn do prachového pytle, uniká do okolí a ohrožuje zdraví.
V naší úvodní části seriálu o broušení si můžeme říci ještě několik slov ke struktuře brusiva a základních typech:
- Podklad slouží jako nosný materiál pro brusná zrna a pojivový systém
- Základní pojivo uchycuje zrno na nosném materiálu.
- Krycí pojivo spojuje vzájemně brusná zrna a zajišťuje jejich vazbu.
- Brusná zrna jsou tvořena z různých tvrdých syntetických čí přírodních materiálů.
U podkladových materiálu rozlišujeme především, zda se jedná o podklady papírové či tkaninové, přičemž tyto jsou dále kategorizovány podle jejich oblasti použití – tak například nejčastěji používané brusivo na papírovém podkladu v námi sledované oblasti broušení dřevěných podlah je kategorie označená písmenem D (brusivo pro ruční nářadí), resp. E (brusivo pro strojní broušení). Z “tkaninových” brusných prostředků se setkáváme s označením X (tuhý podklad pro velké zatížení) či Y (tuhý a těžký podklad pro velké zatížení) nebo s podklady polyesterovými.
Dříve používaný přírodní kožní klih na výrobu pojiva je v dnešní době nahrazen pojivem ze syntetických pryskyřic. Rozlišujeme, zda obsahuje plně či částečně syntetickou pryskyřici. Ukotvením zrn do plně syntetické pryskyřice se dosahuje vysoké pevnosti a odolnosti proti vysokým teplotám, avšak na úkor jejich flexibility.
Základní charakteristika brusných zrn
Rozmístění zrn na podkladovém materiálu a jejich technologické nanášení se nazývá posyp. Jejich hustota ovlivňuje chování řezu, popř. jejich tzv. brusnou kresbu. V zásadě rozlišujeme mezi tzv. uzavřeným (hustým), polootevřeným a otevřeným posypem. V případě uzavřeného posypu je podklad celoplošně pokryt brusnými zrny z 80 až 95 %, naproti tomu otevřený posyp pokrývá podklad v rozmezí 50 – 70 %. Brusivo s uzavřeným posypem se hlavně používá na tvrdé materiály, které nezalepují brusivo, případně pro broušení za mokra, polootevřený a otevřený posyp je určen pro broušení za sucha, na měkká dřeva, tmely, laky, barvy apod., tedy materiály, které mají tendenci zanášet meziprostory šponami nebo v důsledku vysoké teploty dosahované při broušení tyto prostory mezi zrny zalepovat. Jednolité zanesení a zalepení brusných zrn stejně jako jejich otupení má za následek, že brusný prostředek dřevo či starou povrchovou vrstvu efektivně neubírá, neodbrušuje, ale pouze po ní klouže, což může vést až ke spálení dřeva.
Dalším parametrem brusiva je jeho tvrdost, určovaná tzv. Mohsovou stupnicí tvrdosti, kdy mastek reprezentuje nejměkčí stupeň 1 a diamant nejtvrdší stupeň 10. Přitom pro brusná zrna platí, že čím vyšší je jejich tvrdost, tím nižší jejich houževnatost.
Na závěr této části věnované základním typům brusek a brusivu se zmíníme o parametru velikosti brusných zrn, neboli hrubosti či zrnitosti brusiva.
Nejpoužívanější zrnitost brusiva při broušení dřevěných podlah
K 16 K 24 K 30 K 36 K 40 K 50 K 60 K 80 K 100 K 120 K 150
Zrnitost brusiva vyjadřuje velikost brusného zrna. Velikost jednotlivých zrn je stanovována prosíváním brusných zrn přes síta s postupně se zmenšujícími otvory. Prosívání začíná na sítu s 16 oky na ploše 1 palce (tzn. na ploše 25,4 mm x 25,4 mm) a zrna, která těmito oky neprojdou a zůstanou na sítu, nesou označení K16. Pak prosívání pokračuje přes K24, K36 atd., až po síta s nejmenšími oky. Značení hrubosti či jemnosti brusiva odpovídá tedy počtu otvorů v sítu o velikosti anglické plošné míry 1 palce. (Např. hrubost K40 udává, že zrna brusného prostředku zůstaly na sítu s hustotou 40 ok/1 palec).
Často se u brusiva setkáme před číslem udávajícím velikost zrna (stupeň hrubosti) s označením P resp. K. Písmeno P znamená, že brusivo bylo zhotoveno v souladu s normou DIN ISO 6344/1-3, která mimo jiné stanovuje toleranci velikosti zrn. Písmeno K říká, že brusivo neodpovídá této normě, což může např. znamenat, že v brusivu označeném jako např. K80 mohou být i zrna velikosti 60 či 100.
V úvodu jsme zmínili, že pro efektivní volbu postupu broušení je možno provést zkušební broušení malé, méně osvětlené plochy. Vyhodnocení dosažené kvality obrusu na této testovací ploše může být dobrým vodítkem pro volbu hrubosti brusiva pro první hrubé broušení a zde platí přímá úměra: hrubší brusivo je dražší než brusivo jemnější! Proto, můžeme-li začít brousit jemnějším brusivem, aniž bychom negativně ovlivnili konečný výsledek, ušetříme nejenom za brusivo, ale i čas potřebný k broušení. Ale o tom až v dalších dílech našeho seriálu.